Konec roku nás často svádí k rychlému hodnocení. Co se povedlo, co ne, co jsme měli zvládnout lépe. Jenže skutečná bilance nebývá o výkonech ani o splněných cílech. Spíš o tom, co jsme si odnesli – o sobě, o lidech kolem nás i o tom, co nám během roku pomáhalo udržet rovnováhu.

Každý rok si říkáme, že letos budou svátky klidnější. Žádné honění se po obchodech, žádné dárky typu „hlavně něco koupit“, žádné přetížení z očekávání. Přesto často sklouzneme do starých, vyčerpávajících kolejí. Možná je ale letos ten správný čas udělat to trochu jinak. Ne dokonale, jen smysluplněji.

Jídlo si často spojujeme s jednoduchou nutností dne: „musím se najíst“. Jenže jídelní stůl má mnohem hlubší význam. Je to prostor, kde zpomalujeme, kde vznikají rozhovory, kde na chvíli odkládáme pracovní shon i chaos dne. Společné stolování je kulturní rituál, který se opakuje v rodinách, týmech, komunitách i při výjimečných společenských chvílích – a právě v nich nacházíme nečekané propojení.